Zaměstnání tvoří významnou část našeho života. Už od základní školy jsem věděl, že chci dělat práci, která mě bude bavit, naplňovat a ve které se budu cítit prospěšný. Jako nejstarší vnouče v rodině jsem se od dětství staral o mladší příbuzné, a tak mě lákaly humanitní obory, zejména pedagogika. Mým snem bylo studovat pedagogickou školu, ale kvůli vysokému zájmu jsem nebyl přijat.
Osud mě však zavedl na Vyšší odbornou školu a střední školu zdravotní a sociální Ústí nad Orlicí, kde jsem nastoupil do oboru Sociální činnost. Z dnešního pohledu vím, že to byla ta lepší varianta, která mi dala nejen odborné znalosti a dovednosti, ale i hlubší pohled na společnost a na sféru, se kterou se většina lidí setká až ve chvíli, kdy ji sama potřebuje.
Studium v praxi
Na našem oboru výrazně převažovaly dívky, a tak jsem byl jedním z mála chlapců ve třídě. Samozřejmě to mělo své výhody – byl jsem obklopen skvělými a pohlednými spolužačkami, ale zároveň jsem si uvědomil, jak cenné je mít v této oblasti i mužský pohled. Muži jsou
v sociálních službách potřeba nejen kvůli fyzické síle, ale i jako vzory, které mohou přinést jiný přístup k práci s klienty. Ať už jde o práci s dětmi, seniory nebo lidmi se zdravotním postižením, mužský element dokáže do týmu vnést důležitou rovnováhu.
Největším přínosem pro mě byly praktické odborné předměty a školní praxe. Díky nim jsme měli možnost vyzkoušet si realitu práce v sociální oblasti na vlastní kůži. Pamatuji si, jak jsme se museli navzájem umývat a čistit si zuby – tehdy nám to přišlo nepříjemné, ale právě tyto situace nás naučily empatii a pochopení pro ty, kterým chceme pomáhat. Učitelé nás vedli nejen teoreticky, ale i pomocí simulačních pomůcek, které nám přiblížily život lidí se zdravotním postižením.
Školní praxe nám umožnila projít různými typy sociálních služeb – od domovů pro seniory a osoby se zdravotním postižením přes nízkoprahová zařízení, speciální základní, mateřské a praktické školy, terénní pečovatelskou službu, azylové domy, až po úřad práce. Díky této rozmanitosti jsme mohli zjistit, jaké prostředí a cílová skupina nám nejvíce vyhovují.
Naši odborní učitelé kladli velký důraz na to, abychom byli dobře připraveni do praxe i k maturitě. Pravidelné testy a procvičování nám pomohly upevnit znalosti a naučit se zvládat výzvy, které nás v sociální oblasti čekají. Přestože byl přístup učitelů náročný, vždy byl spravedlivý a doprovázen vstřícností a podporou. Věnovali nám čas a snažili se, abychom si ke svému budoucímu povolání vybudovali vztah. Díky tomu jsme si ze školy neodnesli jen teoretické znalosti, ale i jistotu, že jsme na svou profesní cestu dobře připraveni.
Dobrovolnictví a další zkušenosti
Během studia jsem se zapojil do několika dobrovolnických aktivit. Spolupracoval jsem například s Domovem pod hradem Žampach při organizaci akcí pro veřejnost nebo s Tyfloservisem HK při pořádání temných kaváren. Díky škole jsem si také mohl vyzkoušet moderování, hraní loutkového divadla pro děti, či vedení preventivních programů pro základní školy. Mezi cenné zkušenosti patřil i kurz znakového jazyka, který jsem tehdy absolvoval spíše ze zvědavosti, ale později se mi velmi hodil i při studiu na vysoké škole.
Další studium a profesní cesta
Studium sociální činnosti mě přivedlo ke speciální pedagogice, která spojovala pedagogiku a sociální práci. Proto jsem se rozhodl pokračovat na Univerzitě v Hradci Králové, kde jsem získal bakalářský titul. Díky pevným základům ze střední školy pro mě vysokoškolské studium nebylo tak náročné a naopak jsem mohl své znalosti dále rozvíjet.
Během studia na vysoké škole jsem absolvoval praxe například v dětském domově, Tyfloservisu, terénní službě pro osoby se sluchovým postižením nebo Domě na půl cesty v Žamberku. A právě zde začala moje profesní dráha.
Současná práce
Při praxi v Domě na půl cesty, patřící pod neziskovou organizaci Cesta pro rodinu, z.ú., mě oslovilo přátelské pracovní prostředí a smysluplná práce. Moje aktivita zde a předchozí zkušenosti mě přivedly k nabídce pracovního místa sociálního pracovníka. Brzy k tomu přibyla ještě nabídka na pozici vedoucího koordinátora volnočasového klubu pro děti a mládež pod stejnou organizací. Díky této kombinaci jsem si splnil sen propojit pedagogiku se sociální činností a věnovat se rozmanité práci, která mě naplňuje.
Když se ohlédnu zpět, myslím na krásné zážitky a přátelství a jsem vděčný, že mě život zavedl právě na obor Sociální činnost. Studium mi otevřelo dveře nejen k mé profesi, ale i k lepšímu pochopení lidí a jejich potřeb. Pokud někdo hledá obor, kde může spojit pomoc druhým, praxi a osobní rozvoj, vřele ho doporučuji.
Bc. Martin Jančák
sociální pracovník DPC a koordinátor Klubu bez klíče
Cesta pro rodinu, z.ú.
